O hormonální léčbě žen v období přechodu bylo v poslední době hodně diskutováno jak na odborné, tak i na laické úrovní. Středem zájmu se hormony staly po zveřejnění výsledků dvou velkých studií vedených ve Spojených státech. Do této diskuse se zapojil i Státní ústav pro kontrolu léčiv ČR (SUKL) vydáním informace pro lékaře a pacientky. K tomu je nutné podotknout, že způsob, jakým SUKL aplikoval na naše podmínky závěry zmíněných studií odmítl jak předseda České gynekologicko porodnické společnosti, tak i zástupci Sekce klimakterické medicíny ČGPS JEP. Některé závěry studií a části stanoviska SUKL byly použity i v článku Hormony a rakovina zveřejněném v Berounském deníku v úterý 13. ledna 2004.

Protože jako gynekolog a dlouholetý člen Evropské menopausální společnosti s některými závěry tohoto článku nemohu souhlasit, považuji za nutné zaujmout k tomuto problému stanovisko.

O tom, že hormonální léčba má svá rizika samozřejmě víme. Jedná se zejména o zvýšený výskyt zhoubných nádorů prsu a zvýšené riziko cévních komplikací – tzv. žilní trombózy. Podle zmiňovaných studií skutečně ke zvýšení výskytu těchto komplikací dochází. Je ale nutné uvést, že zmiňované studie pracovaly se soubory pacientek, u nichž se v našich podmínkách tato léčba podává spíše výjimečně. Jednalo se o pacientky vyšších věkových skupin (i vysoko přes 60 let věku), kuřačky, pacientky obézní, s anamnesou cévních onemocnění a dokonce i diabetičky. A hlavně, tato hormonální léčba jim byla podávána podstatně delší dobu, než je obvyklé v našich zemích. Zvýšení rizika nádorů prsu není statisticky nijak dramatické a pokud k objevení se nádoru u ženy užívající hormonální léčbu dojde, většinou se jedná o nádory s menší biologickou agresivitou, tedy daleko lépe léčitelné.

Kromě toho jsou tyto nádory ve většině případů zachyceny včas díky tornu, že pacientky užívající hormonální léčbu jsou povinně pravidelně mamograficky (RTG) vyšetřovány. V novinovém článku ze 13. ledna 2004 byl uveden údaj o dvojnásobném nebezpečí onemocnění uživatelek hormonů Alzheimerovou demencí. Vychází z jediného na internetu dosažitelného článku s tímto závěrem a I v něm je uvedeno, že riziko tohoto onemocnění stoupá z 1,2 promile na 2,3 promile, přičemž tento závěr byl učiněn po sledování souboru pacientek léčených hormonálně ve věku od 65 let výše, tedy ve věku, kdy u nás gynekolog tyto léky již vůbec nepodává!

V Česku je hormonální substituční léčba nahrazující klesající produkci vaječníkových hormonů nasazována pacientkám většinou ve věku kolem 45 – 47 let, při pravidelných kontrolách je vyhodnocován stav pacientek a s léčbou se ve většině případů končí před dosažením věku 60 let (obvykle daleko dříve). Důsledně je uplatňován individuální přístup k pacientkám, a to jak při nasazování, tak i při vysazování této léčby.

Na rozdíl od USA a Velké Británie, kde tuto metodu léčby indikuje praktický lékař, u nás ji může nasazovat pouze specialista, gynekolog nebo endokrinolog.

V článku byla dále zmíněna léčba primární osteoporosy (odvápnění kostí) u žen v přechodu. Léčbu tohoto onemocnění u žen, které nemají klimakterický výpadový syndrom (návaly, noční poty, sklon k depresím, nespavost atd.) obvykle neprovádí gynekolog, ale specialista – osteolog. Je ovšem pravda, že při indikování této léčby gynekologem, je pacientka upozorněna na pozitivní vliv této terapie na kostní výměnu látkovou, protože v žádné doposud zveřejněné práci nebyl pozitivní preventivní vliv proti osteoporose vyvrácen. Naopak výrazný efekt na snížení výskytu zlomenin obratlů a krčků stehenní kosti byl ve všech studiích potvrzen.

V závěru článku z 13. ledna je vyslovena naděje, že bude vyvinut přípravek nemající žádná závažná rizika a který bude cenově dostupný. Rád bych upozornil, že každý lék, a tím spíše hormonální preparát, má své vedlejší nežádoucí účinky. Je na lékaři, aby zhodnotil rizika a výhody léčby a vybral pro konkrétního pacienta nejvhodnější typ léčivého přípravku. Snaha o individualizaci léku a jeho aplikační formy se projevuje i u farmaceutických firem hledáním nových, pro pacienta pohodlnějších a méně zatěžujících forem aplikace léku. Je možné uvést například implantační formu hormonální substituce – preparát Riselle. Malá tyčinka obsahující účinnou látku uvolňující se v podkoží po dobu šesti měsíců. Jinou formou je na kůži aplikovatelný gel, nebo aerosolová forma podávaná přes nosní sliznici. Všechny tyto formy mají výhodu mimo jiné v tom, že účinná látka v organismu prochází pouze jedenkrát přes jaterní tkáň, a' tak jsou játra méně zatěžována.

Nové aplikační formy vyžadují řadu měsíců vývoje a testováni. Těžko pak můžeme očekávat, že nový lék bude lacinější. Srovnávat účinky hormonální léčby a alternativních „přírodních“ přípravků prakticky nelze. Jsou možností volby u žen, které ze zdravotních důvodů, jež určí jejich gynekolog, čistě hormonální preparáty užívat nemohou. Je však nutné si uvědomit, že středně těžký klimakterický syndrom tyto přípravky nemohou zásadním způsobem ovlivnit.

Závěrem bych chtěl zopakovat, že hormonální substituční léčba podávaná odborníkem je za dodržení předepsaných postupů bezpečnou metodou, která velmi podstatným způsobem zkvalitňuje život ženám v přechodovém věku.